Čtyři piloti, čtyři letadla a pro běžného diváka nepochopitelná show. Vedoucí Stanislav Čejka, na stranách Miroslav Krejčí a Jan Rudzinsky a vzadu Jan Tvrdík. To je The Flying Bulls Aerobatics Team, který všude tam, kde předvede své umění, bere divákům dech a sklízí zasloužený obdiv a dlouhotrvající aplaus. Létající býci se řadí mezi tři nejlepší letky ve své kategorii na světě.

Letadla se během sestavy dostávají až do neskutečné blízkosti dvou metrů, výjimečně je to i jeden metr. Pro 95 procent obyčejných pilotů je tato vzdálenost naprosto nemyslitelná. Letadla dosahují rychlosti až 400 kilometrů za hodinu. A za těchto podmínek předvádějí členové The Flying Bulls Aerobatics Team tu nejlepší možnou leteckou akrobacii.
Před novou sezonou stačí mužům této letky deset tréninkových hodin. Během letů jsou ve vzduchu patnáct až dvacet minut, dvakrát nebo třikrát za den. Víc tělo nezvládne, protože lety jsou nesmírně fyzicky náročné. Všichni piloti se musí udržovat v dobré kondici. Ale pozor, co se týče odolnosti vůči gravitačnímu přetížení, tzv. géčkům, není vůbec vhodný vytrvalostní trénink. Když člověk totiž třeba hodně běhá, zvětšuje se mu srdce i plíce, a to není dobře pro přetížení G. Takže paradoxně lidé se špatnou životosprávou, s nadváhou, s vysokou hladinu cholesterolu a s vysokým krevním tlakem, vydrží nejvíce géček. Ale tlouštíci jsou zase celkově pomalí a pilot potřebuje mít rychlé reakce. Takže je nutné hledat kompromis mezi rychlostním tréninkem a vytrvalostí. Dobré je také pracovat na zpevnění zad, protože při přetížení hodně trpí páteř.

Akrobatická skupina The Flying Bulls Aerobatics Team dříve létala na československých letadlech Zlín 50, což byly ve své době špičky v akrobatických letadlech. Nicméně už se dostala za svůj zenit a před několika lety dala prostor novým strojům. Jmenují se XtremeAir 42. Jedná se o dvoumístný akrobatický speciál. Lepší byste těžko hledali.